Politici si udělali ze zdravotnictví kolbiště svých ideologií a potřeby zdravotní péče šly stranou. Válka politiků mezi svými ideologiemi byla důležitější než včasné řešení krizí. Co bylo zaseto, dnes sklízíme.
Ministr Martin Bojar byl první a poslední ministr zdravotnictví s otevřeným přístupem k lékařům. Všechny plánované změny měli lékaři na svém pracovním stole, než k nim došlo. Byl to první polistopadový ministr, jehož poctivost a čest byly zneužity. Při nejbližší možné příležitosti se vrátil z politiky ke své práci.
Od jeho ministrování se stále dodnes točí soudy ohledně jeho varování před firmou Diag Human, protože v tomto sporu s českým státem pozdější politici udělali řadu chyb v důsledku svojí neschopnosti nebo možné i neprokazatelné korupce.
V posledních letech se tradovalo, že pokud chceš být ministrem zdravotnictví, musíš mít za sebou defraudaci za milion korun, abys nemohl podobné chování vyčítat ostatním manažerům. Pravda to být nemusela, ale vypadalo to tak na první pohled.
Po Listopadu nebylo peněz nazbyt. Lékaři a sestry byli ke svému novému, svobodnému státu solidární především díky prvnímu prezidentu České lékařské komory a členu ODS Bohuslavu Svobodovi. Zpočátku lékaři dostávali jen třetinu vypočtené ceny výkonů. Pokud protestovali, tak jen tiše v kuloárech a premiér Václav Klaus jim doporučil, aby šli dělat pražské taxikáře, pokud si chtějí vydělat.
Ale již druhý prezident České lékařské komory David Rath byl pozoruhodný v několika věcech. V době, kdy jej „buldozer“ Jiří Paroubek, premiér za ČSSD, vyzdvihnul do politiky, byla známá jeho korupční aféra z redakce Tempus medicorum, v té době již dva roky stará. Politická kultura tu měla nádech mafiánství. Všichni ví na sebe všechno a vzájemně se drží v šachu.
Ministr zdravotnictví David Rath byl zajímavou figurkou i svojí politickou turistikou. Začínal jako člen ODS a byl známý svým výrokem „zdravotní reforma musí pacienta bolet!“, ale svým vstupem do řad ČSSD se stal horlivým zastáncem falešných komunistických idejí, že zdravotní péče musí být zadarmo, tedy zadarmo pro bohaté i chudé, se všemi vážnými a nebezpečnými důsledky pro pacienta.
Za zmínku stojí i ministr zdravotnictví Tomáš Julínek za ODS. Když mu chyběly peníze na zdravotní péči, tak se moudře rozhodnul pro jejich navýšení cestou zdravotnických poplatků. I když šlo o pouhou pseudopravicovou politiku (protože principy komunistického zdravotnictví zůstaly zachovány), přinášelo to řadu přirozených výhod, které pomíjíme dodnes.
Občané Česka byli systematicky masírováni pro falešné komunistické zdravotnictví, takže se Davidu Rathovi podařilo na zrušení třicetikorunových poplatků totálně vyhrát ČSSD volby v podobě „oranžového tsunami“. Tím byly znovu atakovány svobodné, přirozené vztahy, ale to nikoho nepálí dodnes.
Další závažnou ránu zdravotnictví přinesl ministr Miloslav Ludvík za ČSSD, který pokomunisticku zrušil prakticky veškeré poplatky ve zdravotnictví, čímž snížil objem peněz asi o pět miliard korun, které šly převážně na platy zaměstnanců.
Nyní je ministrem zdravotnictví Adam Vojtěch, krizový manažer za Babišovo ANO z jižních Čech. Nepochybuji, že je schopným manažerem, ale ujal se řízení Titanicu až po jeho nárazu do ledovce.
Nejsou peníze na lékaře, sestry a pomocný personál, nejsou peníze na vyšetření, na operace, na léky. Vzhledem k ostatním státům Evropské unie náš stát na zdravotní péči vynakládá směšně nízké peníze ohledně plateb za „státní“ pojištěnce. Jde o jedno z nejnižších procent z HDP v Evropské unii. Jsou na světě státy, které vynakládají na zdravotní péči dva a půlkrát vyšší procento z několikanásobně vyššího základu HDP. Vzhledem k současné ekonomické situaci a vzhledem k názorům ministryně financí Aleny Schillerové, neočekávám dostatečnou finanční stabilizaci zdravotnictví. Asi skutečně již není, kde brát.
Nejsou lékaři a nejsou sestry. Lékařů podle různých údajů chybí 1000 až 2000 a chybí 3000 až 5000 sester. Mladí utíkají ze zdravotnictví nebo za kopečky, staří odcházejí do penze. Prakticky polovina pediatrů je před odchodem do důchodu. Na vzdělávání chybí učitelé a na vzdělávání také nejsou peníze. Předávání z generace na generaci nefunguje, protože staří lékaři nemají na mladé čas.
Lékaři a sestry jsou přetěžováni přesčasy pro nedostatek personálu. Personální vybavení není kontrolováno ani ministerstvem, ani VZP, péče o kvalitu nemocnic je České lékařské komoře našimi politiky znemožněna a zdravotnické odbory k tomu mají pověření, ale nemají odvahu konat. Proč? Předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníková na Primě tvrdila, že kdyby lékaři a sestry směli zachovávat legislativu, zastavilo by to chod prakticky ve všech nemocnicích kromě nemocnic fakultních.
Vzdělávání lékařů a sester neodpovídá potřebám zdravotnictví, je iracionální, před kvalitním vzděláním má přednost lobing. Vzdělávání lékařů neumožňuje jejich zastupitelnost, protože je předčasně specializované. Vzdělání sester je delší než vzdělávání lékařů, ale podstatně horší kvality. Ale řeší se to.
Máme nesvobodné, nepřirozené vztahy ve zdravotnictví, protože dáváme přednost iracionálnímu socialistickému inženýrství před svobodnými, přirozenými vztahy. To způsobuje zaměření na kontrolní a revizní systémy, zaměření na nefunkční byrokracii, nekonečnou buzeraci a znepříjemňování pracovních podmínek.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se na kongresu Babišova ANO chlubil svými výsledky. Více se chlubil, než má odpracováno. Chápu, že to nemá lehké. Ale konečně s tím začal. Žijeme v nereálných, virtuálních vztazích a budujeme nereálnou, virtuální zdravotní péči. Stále svým myšlením po čtyřicetiletém komunistickém brainwashingu setrváváme na pozicích komunistických iluzí.
Chybí nám zde skutečná, pravicová politika, která by usilovala o svobodné, přirozené vztahy. Ani ODS ani TOP 09 nemají pravicový program ve zdravotnictví. Jediní, kdo nám představili náznak pravicového programu ve zdravotnictví, byli Piráti prostřednictvím Zdeňka Hřiba, který nám zdrhnul na pozici primátora hlavního města, jako mnozí jiní lékaři, kteří utekli do politiky.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch může být dobrý manažer, ale při představování svojí zdravotnické politiky na podzim 2017 zůstal na pozici levicového socialistického inženýrství. Proto mám obavu, že až si uvědomí nutnost navýšení peněz do zdravotnictví maje prázdnou státní kasu a bude požadovat peníze od občanů, nebude to řešit pravicově ani pseudopravicově (jako Julínek), ale půjde cestou navýšení pojistného pro občany, čímž si vyřadí cenné přirozené vztahy, které přinášejí do systému vnitřní dynamiku a sílu.
Tím vyloučí všechny plodné, přirozené, svobodné vztahy, které by zajistil průtok cash peněz přímo přes lékaře (je již od Listopadu vypočteno, že aby fungovaly, musí jít minimálně o 13%), a zachová ty destruktivní, socialistické vztahy, ve kterých se již dnes nenápadně ztrácí 14% peněz občanů jako „spoluúčast“, která je však spíše dodatečnou zdravotní daní.
Skončeme laskavě se svými falešnými komunistickými ideologiemi, ale i s ideologiemi čiře pravicovými bez sociálního aspektu, skončeme s naším virtuálním zdravotnictvím a začněme konečně budovat zdravotní péči příznivou nejen pro pacienty, ale i pro personál, péči v přirozených, svobodných vztazích. Je nejvyšší čas! Titanic již padá ke dnu! A záchranné čluny zatím nevidím!
Zdravotnictví je nutné vystavit znovu na nových, přirozených a svobodných podmínkách! Pokoušel jsem se psát o tom asi dvacet pět let. S ministrem Adamem Vojtěchem bydlíme nedaleko. Rád bych mu nabídnul rozhovor. Jako praktický lékař v důchodu budu pro něho nula. A tak nepochybuji, že nebude ztrácet svůj drahocenný čas.
A nakonec si kladu otázku, zda pes není zakopán zcela někde jinde. Jsou svobodné, přirozené vztahy ve zdravotnictví pro politiky Evropské unie akceptovatelné? Nežijí i evropští politici zakutáni ve svých ideologických iluzivních pozicích?
Vždy jsem se snažil najít kompromis mezi plodnými, přirozenými, svobodnými vztahy a jejich únosností pro jednotlivé občany. Čeští politici mi odpovídali jen prázdnými ideologickými formulkami. Neslyšeli. Přesněji ve své pýše neposlouchali. A já neměl na cílevědomý tlak.
Vždy jsem upozorňoval, že není možné mít zdravotní péči pro bohaté zadarmo kvůli chudým, že část jejich peněz musí protékat zdravotnictvím cash a že chudé musíme řešit sociálními dávkami. Že zdravotní pojištění musí být povinné a solidární mezi zdravými a nemocnými a mezi bohatými a chudými.
Vždy jsem upozorňoval, že nepotřebujeme komunistickou iluzi zdravotní péče zadarmo, pokud nechceme zdravotní péči nekvalitní nebo nedostupnou. Dnes už jsou tyto dopady zjevné!
Vždy jsem upozorňoval, že místo redistributorek zdravotní daně, jimž příjmy i výdaje de facto určují politici, potřebujeme skutečné zdravotní pojišťovny, které si musí umět udělat svobodně a zodpovědně samy ekonomickou rozvahu, na co mají a co si musí pacient doplatit. Že si tak musí vytvořit rozdílné pojistné produkty s rozdílnou spoluúčastí, mezi kterými si bude moci občan vybrat, co mu bude nejvíce vyhovovat. Politiky zdůrazňovanou nutnost komerce jsem vždy odmítal přesvědčením, že musí jít o neziskové organizace. Ale vhodnější je možná, aby tyto pojišťovny byly akciové společnosti akcionářů, kterými by byli samotní jejich pacienti, jak to navrhoval Pirát Zdeněk Hřib.
Ano, vystavět takovéto zdravotnictví s osobní odpovědností v osobní svobodě každého článku je komplikovanější, ale vrátí se nám to v jeho funkčnosti svobodných, přirozených a spravedlivých vztahů. Zvýší to kvalitu zdravotní péče, jak na straně lékařů, tak i na straně pacientů. A přinese to přirozenou cestou úspory pacientům, lékařům i pojišťovnám. Přinese to i podstatné omezení byrokracie, která přináší zbytečné vyčerpání a vyhoření zdravotníků. Dodnes však skutečný zájem o toto u nikoho nevidím.
Píši to znovu a nejspíš naposledy, protože chci zabránit úprku lékařů a sester z českého zdravotnictví, kde vnímám současné podmínky za zcela neúnosné. Časem poznáme mnohem více možných změn, které umožní, aby se vytvořilo prostředí vstřícné k lékařům, sestrám i jejich pacientům.
Čeští občané netuší, co mají! Zatím máme zdravotnictví snad nejlepší na světě. Za málo peněz hodně kvalitní muziky. Ale to je na úkor personálu, a já nevěřím, že je to tak možné do nekonečna. Perpetuum mobile nikde nefunguje. Ani ve zdravotnictví!
…………………………………………………………..
Přikládám odkaz na články Kateřiny Karolové, které díky své mladistvé lehkosti, švihu a čtivosti umožňují snazší vhled do problematiky pro laiky z podobného úhlu:
https://karolova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=699764
https://karolova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700946
Další článek moudrého kolegy:
https://vodvarka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=701505
Zdroj pro text:
https://prima.iprima.cz/partie/10022019
…………………………………………………………….
Napsáno pro Tempus medicorum.
……………………………………………………………..
