Císaře Karla IV. dokázali vyléčit se čtyřnásobnou zlomeninou dolní čelisti a zlomeninou krčního obratle s následným ochrnutím všech končetin. Vládnul nám pak ještě desítky let, než zemřel na zápal plic po zlomenině kyčle.
Před středověkými lékaři skláním klobouk! Oproti dnešním lékařům měli k dispozici jen oči, uši, ruce a empirii, osobní zkušenosti. A přesto Karla IV. vyléčili po takovémto těžkém zranění. Deset měsíců ležel při vědomí bez možnosti pohybu pro zhmoždění krční míchy po zlomenině krční páteře. Pak vstal a desítky let vládnul v Evropě. Přežil díky houževnatosti uložené v Přemyslovských genech. A po takovém zážitku znovuvzkříšení musel mít jistotu vyvolení Bohem.
Můžeme říci, že dnes bychom Karla IV. vyléčili stejně dobře. Možná i lépe. I když dnes oči, uši a ruce skoro nepotřebujeme. Od empirické medicíny jsme přešli k medicíně exaktní a máme řadu laboratorních metod, rentgenů, ultrazvuků, kompiutrových tomografů… O to je to dnes snazší!
Ve středověku byli vysoce kvalitní lékaři, ale i mastičkáři. O mastičkářích a jejich fámulusech jsme se ve škole učili. O kvalitních lékařích jsem se dověděl před několika léty. Ale i dnes často dáváme přednost empirickým léčitelům před exaktními lékaři. Mají na nás více času.
Znalosti v medicíně pokračují nepředstavitelným tempem. Ve středověku byly ještě osobnosti, které pojaly veškeré vědění světa. V první půli minulého století byli ještě lékaři, kteří obsáhli celou medicínu. Pak se medicínské vědění začalo rozpadat na jednotlivé obory a podobory.
Dnes už i odborníci ztrácejí souvislosti mezi obory. Pak ale není divu, že laici se nechávají opít rohlíkem, nejrůznějšími nesmysly, hoaxy a fake news. Nejrůznější desinformační servery chrlí tisíce stupidností, které laik nedokáže zhodnotit, a proto jim věří.
Liší se naše medicína od té středověké? Máme pro středověké lékaře nepředstavitelné technické, laboratorní a chemické zázemí, o kterém se jim ani nesnilo. Dnešní medicína stojí na exaktních základech.
Ale nejvyšší změna se odehrála v oblasti sociální. Ještě počátkem minulého století léčení chudých stálo na milosrdenství lékařů. Dnes je veškeré léčení dostupné všem. Zatím! Současné bezbřehé čerpání zdravotní péče dlouho trvat nemůže. Buď v našem postkomunistickém zdravotnictví zvýšíme náklady pacientů nebo občanů, anebo snížíme kvalitu, jako tomu bylo v komunistické éře a také v minulém roce.
Lékaři byli, jsou a budou kvalitní a méně kvalitní. Kvalitu může ocenit jen pacient. Žádný politik ani zdravotní pojišťovna ocenit kvalitu zdravotní péče nedokážou. Zárukou kvality ve všech oborech byly, jsou a budou jen cechovní organizace. Tak jak se propadáme do levičáckého sociálního inženýrství, odebíráme cechovním organizacím legitimitu, pravomoci, svobodu a osobní odpovědnost. Ale kvalitu centrální řízení nezajistí.
