Reklama
 
Blog | Bohumír Šimek

Může být Rusko demokratické? Může! Ale…

Vladimíra Vladimíroviče Putina se chytil Džingischánský komplex a v úsilí o obnovu Veliké Rusi nastoupil cestu krutovládců a dobyvatelů světa, jako byli Napoleon, Stalin a Hitler. Naštěstí je proti nim břídil.

Vladimír Putin se chtěl stát obnovitelem Veliké Rusi nejen v rozsahu Sovětského svazu, ale v rozloze včetně ruských satelitů bývalé Varšavské smlouvy. A proč by nemohla být součástí Veliké Rusi celá Evropa?

K tomuto plánu přistoupil jako pokračovatel bezcitného Stalina a jako bezohledný velitel ruských tajných služeb. Přijal metody strachu a vyvražďování od Stalina, oprášil narativ marxismu a obnovil svazek státu s moskevským pravoslavným patriarchátem k zotročení společnosti. Pochopil, že patriarcha Kirill je pro něho dobrý nástroj.

Samotný marxismus staví na závisti a nenávisti a Stalinův proletářský internacionalismus staví na strachu, servilitě a korupci. Putin informativně zcela zastavil ruskou společnost a do světa vyslal rozvratné informace z trollí farmy v Petrohradě. Jejím smyslem je znejistit lidi v jejich chápání světa a znedůvěryhodnění úsilí o demokracii. Jde o zrelativnění hodnot a zrelativnění pravdy v zájmu falešného úsilí o svobodu slova, kdy lež je postavena na roveň pravdě.

Cílem trollingu je rozvracení racionálních diskusí do jejich zplanění, znedůvěryhodnění nejlepších informačních kanálů, nabídnutí falešných narativů vstřícných pro ruskou společnost a rozdělení až rozvrácení společnosti. Dle hesla: Rozděl a panuj! Takto ruští trollové ovlivňují společnost v celé Evropě, ale i v zámoří. Takto ovlivňují nejrůznější referenda včetně voleb v proruském zájmu.

Vladimír Putin si takto cílevědomě rozdělil společnosti v Evropě a připravil si cestu ke svojí expanzi k Veliké Rusi. Pak začal na Ukrajině záludným uchvácením Krymu a rozpoutáním zamrzlého konfliktu na Luhansku a Doněcku. Porušil tím několikanásobně mezinárodní právo vůči Ukrajině, která měla mezinárodně zajištěnu celistvost země za odevzdání jaderních zbraní do Ruska.

Proruští trollové postupovali velmi chytře, že dokázali o svých lžích šířených po internetu přesvědčit nejen prosté, nevzdělané lidi, ale i politiky, zejména komunisty a členy Okamurovy Strany populistické demokracie. Důvěru Putinovi u nás hlásal i Miloš Zeman. Proto v minulých letech byl u nás tak silný boj o ekonomické podřízení se Rusku!

Na přelomu roku 2021/2022 shromažďoval Putin vojenskou techniku s vojsky kolem Ukrajiny pod lživou záminkou vojenského cvičení. Ze satelitů bylo zjevné, že Putin chystá na Ukrajinu útok. Evropské státy se v podstatě srovnaly s uzmutím Krymu Ukrajině, Miloš Zeman přesvědčoval Evropu, že je to hotová věc, a tak jsme si letos většinou mysleli, že Putinovi jde o nárazníkové pásmo vůči Evropské unii a vůči NATO v podobě Luhanska a Doněcka nebo jím prohlašovaného území Novoruska. Zjevné to bylo zejména po Putinově prohlášení Doněcka a Luhanska samostatnými státy.

Pak Putin začal prohlašovat, že Ukrajinci jako národ neexistují, že jsou to národnostně Rusové, které musí zachránit před kyjevskými nacisty, banderovci a narkomany. Všem myslícím lidem bylo zjevné, že jde Putinovi o likvidaci ukrajinského prezidenta a vlády s jejich nahrazením loutkami poslušnými Kremlu.

Blesková třídenní válka s násilnou změnou vlády v Kyjevě se Putinovi nezdařila, a tak v hluboké nenávisti začal s nelidským vyvražďováním Ukrajinců a Rusů na Ukrajině. Prakticky rozbombardoval celou Ukrajinu, ale do hlavního města Kyjeva se nedostal. Pokud nepoužije zakázané zbraně hromadného ničení ve větší míře než dosud, Kyjev nedobude.

Díky sjednocující se Evropské unii a sjednocování obranného společenství NATO, a především díky nepředstavitelné odvaze a úsilí Ukrajinců (kteří dle Putina neexistují!) se Rusům ukrajinské dveře do Evropy neotevřou! Pomoc Evropy a Ameriky je velmi opatrná! Je pro mne povzbuzující, že Česko, Petr Fiala a jeho vláda byli první, kdo s materiální pomocí Ukrajině začali. Pak se přidaly evropské státy a Amerika svými zbraněmi, včetně logistické pomoci přes satelity.

Pro mne jako liberálního demokrata je potěšující, že zjišťujeme, jak je ruská armáda, která vítězila nad Hitlerem, dnes neschopná! Takto Putin nedokáže zničit demokratické státy a nastolit u nás svoji totalitu, pro kterou si svými petrohradskými trolly připravil půdu!

Vraťme se k základní otázce, zda může být Rusko jednou demokratické. Ruská federace obsahuje státy a národnosti s nejrůznější historií. Na tomto území převážně vládli ruští carové. Někteří byli krutí, ale někteří byli velmi pokrokoví. Na počátku dvacátého století byly carské rodiny vyvražděny a organizace v zemi se chopila lůza, která přes Lenina přijala Marxovu ideologii, která skrze internacionalismus se stala nástrojem k ovládání světa.

Totalita staví na zlých vlastnostech a hříších člověka, na lži, závisti, nenávisti, servilnosti a protekci. Staví na zabránění přístupu k pravdivým informacím, na rozvratu justice a právního státu. Staví na neúctě k druhému člověku, na nespravedlnosti a všeobecné preferenci zla. Oligarchové bezuzdně prahnoucí po vlastním úspěchu, jmění, moci, a slávě nebývají morálně na výši. A odtud pramení jejich úsilí dostat se mezi špičky totality.

Liberální demokracie staví na pravdě, na úctě k druhému člověku, na právním státě, na spravedlnosti a vzájemné pomoci. V liberální demokracii se žije lépe, svobodně a aktivněji. Rozhodování je pomalejší, ale humanističtější, a proto každý myslící a vzdělaný člověk chce žít v takovém státě. Kvalitní liberální demokrat vnímá svoji politickou práci jako službu občanské společnosti a preferuje spokojenost společnosti před svými egoistickými zájmy.

V Česku po padesáti letech nacistické a komunistické totality došlo v Listopadu k přeměně „lidové“ demokracie ve skutečnou svobodnou demokracii. Přesto dodnes vnímáme zápas postkomunistických oligarchů a papalášů, kterým totalita nesmrdí, s liberálními demokraty ochotnými sloužit naší demokratické společnosti. Vedení naší země postkomunistickými oligarchy vrcholilo ještě před rokem, kdy jsme se obávali, zda další vývoj bude směřovat k liberální demokracii nebo k totalitě s podřízením se Rusku. Podzimní volby nás zatím nasměrovaly pro cestu k liberální demokracii s vědomím, že svobodu a demokracii je nutné trvale pěstovat a bránit.

My jsme prožívali totalitu jen padesát let a jsme po zkušenosti dvaceti let demokracie za první Masarykovy republiky. A přesto u nás dosud trvá lítý zápas mezi demokracií a totalitou. Rusové ve svém státě demokracii nezažili a s totalitou jsou sžití již více než sto let! Celou tu dobu trvá strach o život a nacionální brainwashing. Ale jedno procento Rusů se dnes dostává za hranice ruské totality a část z nich je schopna vnímat rozdíl mezi liberální demokracií a totalitou.

Ale i ruští služebníci svých vládců, jako byl Michail Sergejevič Gorbačov, si uvědomují výhodnosti společnosti demokratické před společností v totalitě. V roce ruské okupace Československa (1968) bylo jen pár hrdinů protestujících na rudém náměstí Moskvy. Dnes proti okupaci Ukrajiny protestují již tisíce Rusů! Ano, je to pravda, že za Putina se dnes staví devadesát procent společnosti. Kolik z nich to tvrdí ze strachu? Vzdělaných a myslících občanů je v Rusku stále více. A vzdělání a mravnost umetají cestu k liberální demokracii.

Putin není nesmrtelný! Ani lež není nesmrtelná! Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí i v Rusku!

Až sem je text srozumitelný všem, kteří u nás vnímají tvrdý zápas pravdy se lží, liberálních demokratů s postkomunistickými oligarchy a papaláši, mezi službou společnosti a postkomunistickým politickým byznysem, tvrdý zápas o naši svobodu a demokracii s úsilím o totalitní podrobení, zápas skutečných vlastenců s falešnými nacionalisty ochotných nás porobit v protektorátu ruského imperialismu. V podzimních volbách jsme odmítli Zlo totality a zvolili Dobro liberální demokracie. Dočasným garantem je vláda Petra Fialy.

Ale sestupme ještě hlouběji v duchu myšlenek šéfredaktora Respektu Erika Taberyho v jeho editoriálech  (RESPEKT 9+13). Plány, nacionalistická ideologie a praxe Adolfa Hitlera a Vladimíra Vladimíroviče Putina jsou prakticky totožné. Na začátku je totální znásilnění vlastní společnosti a každý občan v totalitě si musí klást otázku, jak se podílel sám osobně na totalitě a nelidském vyvražďování. Většinou se mluví o mlčící většině. Mlčel jsem, abych se měl dobře. Ale touto cestou jsem se podílel na vyvražďování!

A dokud občané znásilnění totalitou si nepřiznají svoji vlastní vinu, nemají nárok na odpuštění! Podmínkou odpuštění je poznání osobní viny, vyznání osobní viny a žádost o odpuštění! To ví každý, kdo něco ví o duchovním životě člověka.

Dovolím si prezentovat závažné myšlenky německého filosofa Karla Jasperse, které ve svém editoriálu cituje Erik Tabery: „Jestliže jsem neučinil všechno, co jsem mohl, abych zločinům zbránil, jsem spoluvinen.“ „Politická svoboda začíná tím, že většina jednotlivých příslušníků národa cítí svou společnou odpovědnost za politiku svého státu.“  „Očista je podmínkou naší politické svobody. Neboť teprve s vědomím viny vyrůstá vědomí solidarity a společné odpovědnosti, bez nichž není svoboda možná.“

Druhá světová válka neskončila příjezdem spojených armád do Berlína, ani Norimberským tribunálem, ale v roce 1970, kdy německý kancléř Willy Brandt ve Varšavě pokorně poklekl před pomníkem Varšavského ghetta, čímž symbolicky požádal o odpuštění za zločiny, kterých se dopustila jeho vlast, na nichž se sám nepodílel.

Rusové dnes téměř všichni stojí za svým prezidentem a nevnímají odpovědnost za jeho činy. Proto Rusové mají ještě dlouhou cestu k liberální demokracii a nemohou očekávat brzké odpuštění a rozhřešení za svoje mlčení k Putinově genocidě Ukrajinců. Rusové nastoupí svoji cestu ke svobodě a demokracii až ruský prezident poklekne v Mariupolu a požádá za odpuštění za Putinovo vyvražďování Ukrajinců a Rusů v tomto městě.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama