Rozmlouvali jsme o nebi. Co když tam potkáš Hitlera nebo Stalina? V takovém nebi nechci být! Jaký je rozdíl mezi pohledem Boha a člověka? Postavme si náboženské spekulace na přirozených zákonech.
Nejprve si zodpovězme základní otázky, jak vzniká člověk a jak se utváří duše člověka. Tělo člověka vzniká po splynutí dvou pohlavních buněk s poloviční chromozomální výbavou. Polovinu chromozomální výbavy máme od tatínka a polovinu od maminky. A spojením těchto pohlavních buněk se nastartovávají procesy, na jejichž konci je člověk.
Jak se utváří duše člověka? Pro naši úvahu není podstatné, zda naši duši budeme definovat jako výsledek propojování se nervových buněk, ani nebudeme polemizovat se svatým Tomášem Akvinským, který spekuloval, že lidská duše je do těla člověka vložena ve čtvrtém měsíci gravidity, ani se nebudeme přít se Sigmundem Freudem, který spekuluje o vzniku našeho Ego ve dvou letech života, toho Ego, které nazývá svatý Pavel pojmem duše.
Na svět přicházíme jako nepopsaná tabulka, tabula rasa, do které dohází k engramům, vrypům, které utváří naši duši. A nepotřebuji ani polemizovat s těmi, kteří prokazují, že k prvotním engramům dochází již ke konci těhotenství v bříšku naší maminky. Proto si maminky v těhotenství zpívají a vytváří si vztah k ještě nenarozenému dítěti a vztah nenarozeného dítěte k sobě.
Po narození dítěte mají na rozvoj duše člověka nepřekonatelný význam první minuty, hodiny, dny a méně už roky, ve kterých zažíváme bezpodmíněčnou lásku svých rodičů. To nelze ničím nahradit! Na těchto okamžicích závisí náš budoucí vztah k druhým lidem, k Bohu a k celému světu.
Při absenci této bezpodmínečné lásky rodičů a příbuzných vzniká necitlivost člověka k druhému člověku a utváří se nepřátelské mezilidské vztahy. To je to období, kdy vznikají sobečtí, nenávistní a zlí lidé, lháři, podvodníci, zlodějové, vrahové a diktátoři. Ty prakticky nezměníš. Změna je potenciálně možná jedině šokem lásky doporučované Ježíšem z Nazareta, což se většinou neděje.
A nyní narážíme na základní problém svobodné vůle člověka a determinismu člověka. Absolutní determinismus je z morálního hlediska nepřijatelný. Ale také nikdo nepochybuje o omezenosti svobodné lidské vůle. Ostatně s jistým determinismem počítá i Ježíš, který vybízí, abychom nesoudili druhého člověka. Neznáme jeho vývoj, jaké engramy byly provedeny do jeho tabulky.
K naší úvaze je nutný ještě jeden empirický poznatek. Pojem hřích a hříšný člověk je dnešnímu člověku vzdálený. Jako bychom tím porušovali lidskou přirozenost. Pocit hříšnosti narušuje náš pocit dokonalosti. Ale nejspíš duchovně žijící člověk těmto pojmům rozumí.
Jestliže někomu ubližujeme, tak si to odmítáme připustit. Provinění druhého vůči nám vnímáme okamžitě (ani nemusí být skutečné), ale naše provinění vůči druhému člověku je pro nás obtížně rozpoznatelné. Ježíš z Nazareta upozorňuje, že třísku v oku svého bratra vidíš, ale trám ve svém oku nevidíš.
Vraťme se k otázce v nadpisu. Bůh je Láska, podle evangelisty Jana. Ježíš nás vybízí, abychom milovali svoje nepřátele. Náhled Boží a lidský je zjevně rozdílný. Můžeme tedy Putina potkat v nebi? To si odpověz každý sám za sebe. Nejdříve si musíš ujasnit, co je nebe.
